Acerca de

PILLAY

O mně

Můj příběh

Ahoj, jmenuji se Pillay. Jsem mentor, kouč a terapeut. Narodil jsem se v roce 1992 a to s nemocí zvanou Myotonie, která ovlivňuje většinu svalů v těle. Od dětství jsem díky tomu zažíval stavy bezmoci, strachu, málo energie a mix emocí. Často jsem padal, pomlátil se a nemohl s tím nic dělat, protože jsem nad tělem neměl dostatečnou kontrolu. Bylo to náročné, protože několik let mého života o tom nevěděli ani moji nejbližší. Je to tak málo známá a neprobádaná nemoc, že na ní vlastně není žádný lék a šance že byste ji měli je opravdu malá.


Tím, že ovlivňuje většinu svalů těle, mou postavu zformovala tak, že vypadám jako z fitka. Ovšem, když máte postavu od malička jako Rambo, lidé od vás čekají, že budete mít i takovou sílu, že budete podávat vysoký výkon, jste sportovec atd. Jenže ve skutečnosti tomu bylo naopak. Zpomalovalo mě to, nedůvěřoval jsem si, byl si nejistý a život byl pro mě plný stresu a nebezpečí.
 

Díky tomu jsem začal v životě hledat něco víc, nějakou hlubší podstatu. Už jako dítě jsem si s rodiči povídal o pozitivním myšlení, různých technikách přání si, vizualizací a odpuštění. Vždy jsem se u toho rozzářil, cítil jsem, že je to něco úžasného, něco, co popisuje, co občas cítím a že je ten život mnohem víc, než nám společnost předkládá.

 

Během této fáze, jsem získal spousty informací a poznání, rozvinul své schopnosti a začal více chápat sebe a svět okolo. Navštívil jsem spousty terapeutů a obdržel od nich techniky, které mi pomohli se se vším vypořádat. A díky tomu jsem pochopil, jakou hloubku a prožitek mi tato nemoc do života přinesla. Změnila mi totiž mou genetiku a vývoj mého těla. A tedy celý můj život.

 

Ale také mi umožnila, být více senzibilní, soucitný a empatický. Pochopit druhé a nacítit se na ně. Být více spravedlivý a stoupnout si za ty, kteří se bojí a nemají lehký úděl. Proto mi lidé od malička sdělovali jejich tajemství, traumata i zážitky. Cítili totiž, že je dokážu pochopit, vyslechnout, nesoudit a přitom jim ukázat cestu a poučení, které z toho plyne. A že na to ve skutečnosti nejsou sami. Že je tu vždycky někdo, kdo je s nimi, kdo je pochopí a přijme, takový jací jsou.